Regionalizace České republiky

fyzickogeografická a socioekonomická regionalizace; administrativní členění, porovnání 2 vybraných krajů na základě společných a odlišných znaků

 

Pojem regionalizace ( region = menší celek, většinou společné charakteristiky ekonomické, národnostní, historické; rozdělení území na regiony se nazývá regionalizace)

Fyzickogeografická regionalizace ( přírodní)

a)      geologická

ČR leží na geologické hranici 1.řádu ( oddělují v Evropě 4 rozdílné strukturní celky : Praevropu, Paleoevropu, Mezoevropu a Neoevropu ). Na území ČR leží Mezoevropa a Neoevropa. Mezoevropa ( hercynská Evropa ) – devon, před 400 milióny lety, vznikla při kolizi Gonduany a Laurasie. Neoevropa ( alpinská Evropa ) – třetihory, před 70-20 miliony lety, vznikla po kolizi Euroasijské a Africké desky. Dá se konstatovat, že Mezoevropa je představována Českým masivem a Neoevropa Karpaty. Hranice je pak hranicí mezi horninami Českého masivu a horninami Karpat - horniny Českého masivu jsou krystalinikum ( metamorfity ) a plutony ( magmatity ). Horniny Karpat jsou sedimentární souvrství ( flyš ) + nezpevněné sedimenty. Hranice na povrchu – západní hranice Vněkarpatských sníženin ( Dyjsko-svratecký úval – Vyškovská brána – Hornomoravský úval – Moravská brána – Ostravská pánev).

ČESKÝ MASIV - Hranice Českého masivu nerespektuje hranice ČR. Zasahuje i do Bavorska, Saska, Polska a Rakouska. Složení Českého masivu: MOLDANUBIKUM - nejstarší část Českého masivu, která obsahuje Šumavu, Český les, Českomoravskou vrchovinu a Středočeskou pahorkatinu. Termín pochází z německých slov Moldau ( Vltava ) a Danubius ( Dunaj ). Je složeno z krystalických hornin, jak z metamorfitů ( ruly – ČMV, Šumava ), tak z magmatitů ( žulové masivy, granodiority a další hlubinné vyvřeliny podobné žule, těžební oblasti žuly – např. Mrákotínská žula ); BARRANDIEN - Tato oblast je pojmenována podle Joachima Barranda ( vychovatel knížete Rohana, projektant tratě Praha-Lány-Rakovník ). Je to nejstarší území u nás co do nálezů mořských sedimentů z doby prekambria ( algonkia), kambria, ordoviku, siluru a devonu. Z hornin se zde nalézají břidlice, droby ( z mnoha částí složené pískovce ), pozůstatky prvoků se schránkami ( lze sledovat jen s mikroskopem ). Postupně se sedimenty zjemňovaly a v siluru a v devonu již převládají jíly a vápence ( Koněpruské jeskyně ); KRUŠNOHORSKÁ SOUSTAVA ( Sasko-durynská ) Jedná se o velice složitou jednotku, kde převládají krystalické horniny ( různé druhy rul ), hlubinných vyvřelin ( žula – např.karlovarská soustava ), porfyr ( Teplicko ) nebo prvohorní sedimenty ( Kraslicko ). Patří sem Krušné hory, Smrčiny a Slavkovský les ). SUDETSKÁ JEDNOTKA – KRKONOŠSKO – JESENICKÁ - Skládá se z Lužických, Jizerských, Orlických a Rychlebských hor, Krkonoš, Hrubého a Nízkého Jeseníku. Převládají zde krystalické břidlice ( Orlické, Jizerské, Král. Sněžník ) a žulové masivy ( Jizerské hory, hraniční hřbet Krkonoš ); ČESKÁ TABULE – oblast zalita mořem – sedimenty ( pískovce)

KARPATY -  sedimenty, flyšová pásma, vápenec, slepenec, opuky, pískovce

 

b) geomorfologická - Územím ČR prochází geomorfologická hranice 1.řádu, která odděluje hercynský systém a alpsko-himalájský systém. Hranice se dá ztotožnit se západní hranicí Vněkarpatských sníženin. Základem geomorfologického členění České republiky jsou geomorfologické jednotky – součásti o jednotné stavbě a charakteristikách. Existuje celá kategorizace ( systém ), kdy se vše dělí na taxonomické ( hiearchické ) úrovně. Celkem je takových úrovní 6: systém, subsystém, provincie, subprovincie, oblast a celek. Systémy mámě dva: Hercynský a Alpsko-himalájský.

 

A: Hercynský systém

V rámci Hercynského systému pak rozlišujeme dva subsystémy: Systém hercynských pohoří a Systém epihercynských nížin ( nížiny na sever od nás, hlavně v Polsku a Německu, ale zasahují i k nám, na Ostravsko a Opavsko ). V rámci hercynského systému pak rozlišujeme dvě provincie:

*  Českou vysočinu ( geologové ji nazývají Český masiv )

*  Středoevropské nížiny

Dalším stupněm jsou pak jednotlivé subprovincie.

 

I. Česká vysočina

1.Šumavská subprovincie

dělí se na dvě oblasti: a) Českoleskou oblast – celky Český les, Podčeskoleská pahorkatina a Všerubská  vrchovina

                                    b) Šumavská hornatina – celky Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory a  Novohradské podhůří

 

ŠUMAVSKÁ SUBPROVINCIE

 

 

1. Českoleská oblast

Čerchov

1042 m

2. Šumavská hornatina

Plechý

1378 m

 

2.Českomoravská subprovincie

Je to naše nejrozsáhlejší subprovincie, která se skládá ze 4 celků:

a) Středočeská pahorkatina – tvořena hlubinnými vyvřelinami, časté ostrovy středočeského paleozoika, v  průměru je vysoká 400-700 m, nejvyšším vrcholem je Drkolná u Blatné,                                        probíhá zde i středočeský práh, vyvýšená část spojující ČMV a Brdy, je to zbytek rozvodí mezi středními a jižními Čechami.

b) Českomoravská vrchovina – má několik celků, např: Javořickou vrchovinu, Hornosvrateckou vrchovinu ( Devět skal 836 m ), či Železné hory.

c) Jihočeské pánve – jsou dvě: Třeboňská a Českobudějovická. Třeboňská je vyplněna křídovými a třetihorními sedimenty, je zde hodně močálů a rašeliny, Českobudějovická je

poněkud nižší.

d) Brněnská vrchovina – od ČMV oddělena příkopovou propadlinou zvanou Boskovická brázda, jsou zde ložiska černého uhlí ( Rosice, Oslavany ), má několik celků: Boskovická                                        brázda, Drahanská vrchovina ( břídlice, vápance, Moravská kras ), Bobravká vrchovina ( žulová oblast, zalesněná ).

 

ČESKOMORAVSKÁ SUBPROV.

 

 

1. Středočeská pahorkatina

Drkolná

729 m

2. Českomoravská vrchovina

Javořice

837 m

3. Jihočeské pánve

Baba

583 m

4. Brněnská vrchovina

Skalky

735 m

 

3.Krušnohorská subprovincie

Člení se do 3 oblastí:

a) Krušnohorská hornatina - Smrčiny – patří k nám jen část, v Německu vrchol Fichtelberg (1050m), u nás Háj (758m)

Krušné hory – jednostranně vyzdvižená kra s nápadnými zlomovými tvary, vrcholová část je

značně zarovnaná – zbytek paroviny, plošiny 700-1000 m, rašeliniště ( Novodomské,                     okolí Přísečnice), Klínovec 1244 m, jinak kolem 900 m ( Bouřňák, Božidarský Špičák, Plešivec ), Děčínská vrchovina – pískovcová oblast ( Svrchní křída ), stolová hora Děčínský Sněžník ( 723 m skalní města a soutěsky ( Kamenice ), i čedičové vrcholy ( Růžová hora )

b) Podkrušnohorská hornatina – oblast Podkrušnohorského průlomu, jsou zde 3 pánve ( Chebská, Sokolovská a Mostecká ) a 2 vulkanické masivy ( Doupovské hory a České středohoří ) Doupovské hory – kruhovitý půdorys, Hradiště ( 934 m, tvořeno hlubinnou vyvřelinou, je to vulkán kruhovitého tvaru ), Úhošť – terasovité svahy, JZ od Kadaně, jsou zde i známky po vulkanických pohybech; České středohoří – v podloží čedičů je křídový masiv ( např. ve Vaňově a v Zálezlech u Ústí nad Labem jsou obnaženy pískovce ),  v České bráně vystupuje krušnohorské krystalinikum - Milešovka 837

c) Karlovarská hornatina – malá část Krušnohorské subprovincie, patří sem:

Slavkovský les – Lesný ( 983 m ), do roku 1946 Císařský les ( Kaiserwald )

Tepelská vrchovina – nižší oblast, žulový podklad, stolové hory ( Toužimský vrch )

 

KRUŠNOHORSKÁ SUBPROV.

 

 

1. Krušnohorská hornatina

Klínovec

1244 m

2. Podkrušnohorská oblast

Milešovka

837 m

3. Karlovarská vrchovina

Lesný

983 m

 

4.Krkonošsko-jesenická subprovincie

Asi do roku 1970 se tato subprovincie nazývala Sudetská. Změnu zapříčinil jeden politik, kterému se to ideologicky nelíbilo. Název Sudety poprvé použil již Claudius Ptolemaios  ( Sudetské hory – z keltštiny Sviní hory, les ). Polská geografie název Sudety běžně užívá dodnes. Člení se na 4 oblasti:

a) Krkonošská oblast – Šluknovský výběžek, Lužické hory, Jizerské hory, Ještědsko-kozákovský hřbet, Krkonoše,Krkonošské podhůří, Lužické hory – základem křídové pískovce, německý svah je velice příkrý, vrcholy znělcové ( Luž 793 m ) a čedičové.                              Krkonoše – polsky Karkonosze, Jizerské hory – Smrk ( 1123 m ), v Polsku ještě vyšší bod Vysoka Kopa

b) Orlické oblast – Orlické hory – V.Deštná (1125 m), v Polsku asi 1080 m, hlavně ruly, soutěska Peklo, Broumovská vrchovina – stolové hory, kuesty orientované soustředně, uprostřed skalní města ze svrchní křídy, v Polsku pokračování: Góry Stolowe;             Kladský prolom – Kladská brázda, zachovány křídové pískovce, nápadná rovina

c) Jesenická oblast – Králický Sněžník (1423 m) – nápadný, zalesněný, krasové jevy                          Hrubý Jeseník – Praděd ( 1491 m ), krystalické pohoří – ruly; Rychlebské hory – Smrk ( 1122 m ), krasové jevy a jeskyně; Nízký Jeseník – nevětší součást Jesenické oblasti až k Moravské bráně, Slunečná ( 800 m ), jednotvárný reliéf, mladé čedičové sopky – Velký a Malý                                                 Roudný, Venušina sopka

d) Krkonošsko-jesenické podhůří – je v Polsku, k nám zasahuje jen severně od Jeseníků – jsou to ty nížiny jako Javořická a Žulovská pahorkatina.

 

KRKONOŠSKO-JESENICKÁ SUB.

 

 

1. Krkonošská oblast

Sněžka

1 602 m

2. Orlická oblast

V.Deštná

1 115 m

3. Jesenická oblast

Praděd

1 491 m

4. Krkonošsko-jesenické podhůří

Boží hora

   525 m

 

5. Poberounská subprovincie

Poberounská subprovincie odpovídá zhruba geologické oblasti Barrandienu ( nejstarší horniny u nás ). Skládá se ze dvou oblastí.

a) Plzeňská pahorkatina – je jednotvárnější, obsahuje 3 jednotky:

Rakovnická pahorkatina;  Plaská pahorkatina – Vlčí hora 705 m ( čedičová kupa );                        Švihovská pahorkatina – tvar pánve, na okraji vyšší – Koráb 773 m

b)  Brdská oblast – východnější, morfologicky pestřejší

                       Z některých jednotek lze zmínit: Pražská plošina, Džbán, Brdská vrchovina

 

POBEROUNSKÁ SUBPROVINCIE

 

 

Brdská oblast

Tok

865 m

Plzeňská oblast

Koráb

773 m

 

6) Subprovincie Česká tabule

Dříve se nazývala Česká křídová tabule. Tvoří ji hlavně pískovce, opuky a slínovce. Skládá se ze tří oblastí:

a) Severočeská tabule – ráz spíše pahorkatinný, Ralská pahorkatina ( Ralsko 696 m ) a Jičínská pahorkatina

b) Středočeská tabule – jednotvárná, rovinná, kupy Hazmburk nebo Říp

c) Východočeská tabule – Kunětická hora, část je vyvýšená – Svitavská pah., kuesty, Roh 660 m

 

SUBPROVINCIE ČESKÁ TABULE

 

 

Severočeská tabule

Ralsko

696 m

Středočeská tabule

Říp

459 m

Východočeská tabule

Baldský vrch

693 m

 

II. Středoevropské nížiny

Provincie Středoevropské nížiny

V rámci této provincie k nám zasahuje subprovincie Středopolské nížiny. Přesněji oblast Slezská nížina ( nizina Slaska ). Ta k nám zasahuje Opavskou pahorkatinou v okolí Opavy, Krnova a pak v Osoblažském výběžku.

 

SUBP.STŘEDOPOLSKÉ NÍŽINY

 

 

Slezská nížina

Almin kopec

315 m

 

B: ALPSKO-HIMALÁJSKÝ SYSTÉM

Prvním subsystémem je subsystém Karpatský.

 

I. Provincie Západní Karpaty

 

1) Subprovincie Vněkarpatské sníženiny

Tyto sníženiny oddělují Českou vysočinu od Karpat. Rozkládají se od Znojma až po Ostravu.

Západní Vněkarpatské sníženiny – všechny až na Ostravsko, Dyjsko-svratecký úval, Vyškovská brána; Hornomoravský úval a Moravská brána; Severní Vněkarpatské sníženiny – Ostravská pánev, pokračují v Polsku ( Hornoslezská pánev a Krakovská brána ).

 

SUBPR.VNĚKARPATSKÉ SNÍŽEN.

 

 

Západní Vněkarpatské sníženiny

Výhon

355 m

Severní Vněkarpatské sníženiny

Kouty

333 m

 

2) Subprovincie Vnější Západní Karpaty

Rozkládá se v plyšovém pásmu a má 5 oblastí.

a) Jihomoravské Karpaty – jediná jednotka Mikulovská pahorkatina ( Pálavské vrchy ), nápadné vápencové vrchy, Děvín 550 m

b) Středomoravské Karpaty – nevysoké pahorkatiny, 4 jednotky: Žďánický les, Litenčická vrchovina, Kyjovská vrchovina, Chřiby ( vyšší, Brdo 587 m )

c) Moravsko-slovenské Karpaty – ne východ od dolní Moravy v pohraničí                                   Bílé Karpaty – Velká Javořina 970 m; Vizovická pahorkatina; Javorníky – Velký Javorník 1071 m, hlavně na Slovensku

d) Západosbeskydské podhůří – od řeky Moravy k Beskydům, pestrý reliéf, zvláštní vyvřeliny těšinity, vápencové vrcholy: Kotouč u Štramberka, Ondřejnická hůrka u FM

e) Západní Beskydy – hlavní součástí jsou Moravsko-slezské Beskydy ( Lysá hora 1323 m ), zalesněné pohoří, pralesní zbytky, dalšími celky jsou například: Vsetínsko-Hostýnské vrchy,                            Jablunkovská brázda, Slezské Beskydy ( Velká Čantoryje 995 m )

 

SUBP.VNĚJŠÍ ZÁPADNÍ KARPATY

 

 

Jihomoravské Karpaty

Děvín

550 m

Středomoravské Karpaty

Brdo

587 m

Slovensko-moravské Karpaty

Velký Javorník

1071 m

Západobeskydské podhůří

 

 

Západní Beskydy

Lysá hora

1323 m

 

II. Západopanonská pánev

 

Subprovincie Vídeňská pánev

Má u nás 2 jednotky: Jihomoravská pánev – Dolnomoravský úval

                               Záhorská nížina – k nám jen nepatrně ze Slovenska

Je to nejteplejší oblast ČR, obsahuje prvky flóry a fauny typické pro Maďarsko a severní Chorvatsko.

 

SUBPR. VÍDEŇSKÁ PÁNEV

 

 

Jihomoravská pánev

Náklo

265 m

Záhorská nížina

.

.

 

Poměrně velká komplikovanost geomorfologického členění České republiky lze nakonec doplnit komplexní přehlednou tabulkou zohledňující systémy a subsytémy.

 

I. HERCYNSKÝ SYSTÉM

 

 

  

Provincie Česká vysočina

 

      

 

Subprovincie: Šumavská

 

 

Českomoravská

 

 

Krušnohorská

 

 

Krkonošsko-jesenická

 

 

Poberounská

 

 

Česká tabule

 

Provincie Středoevropské nížiny

Subprovin.: Středopolské nížiny

 

 

 

II. ALPSKO-HIMALÁJSKÝ SYS.

 

 

 

Provincie Západní Karpaty

Subrp. Vněkarpatské sníženiny

 

 

Vnější Západní Karpaty

 

Provincie Západopanon. pánev

Subpr.Vídeňská pánev

 

 

 

 

 

- pak můžeme vyčlenit i regiony podle klimatu, biosféry, půdy nebo vodstva (viz. atlas ČR)

- Socioekonomická regionalizace – podle ekonomické vyspělosti jednotlivých regionů, podle koncentrace obyvatelstva, podle politického významu ( v ČR nejvýznamnější Praha, Středočeský kraj, Moravskoslezský a Jihomoravský --------------naopak ztrácí Vysočina, Karlovarský)

- administrativní členění

- tři historické země ( Čechy, Morava, Slezsko); kraje poprvé v 13. století, moderní pojetí poprvé za Marie Terezie v polovině 18. století, počet se neustále měnil – dnes 14 krajů ( od roku 2000)

- samospráva – kraj – dříve okres - obec

- kvůli EU u nás ještě dělení na tzv. NUTS (Nomenclature of Territorial Unit for Statistics). Členění regionů NUTS má za úkol zajistit přiměřené podmínky pro komparaci evropských regionů. Regiony jsou takto děleny převážně dle počtu obyvatel, případně rozlohy. Hlavní komparační proměnné jsou HDP regionu na obyvatele, nezaměstnanost či populační přírůstek regionu. EU vymezila šest úrovní regionů NUTS. V případě České republiky se jedná o následující členění:
Region NUTS 0 odpovídá státu České republiky

-         NUTS 1 pak území České republiky. Toto ambivalentní dělení je způsobeno malou rozlohou České republiky, zatímco regiony NUTS 0 odpovídají úrovni států a regiony

      NUTS 1 úrovni zemí, v případě České republiky tyto dvě kategorie splývají.

-         Regiony NUTS 2 jsou tzv. oblasti, resp. regiony soudržnosti. Jedná se o regiony, jejíž ekonomické ukazatele jsou závazné pro získávání finanční podpory z evropských fondů. V případě subvencí z EU tedy nerozhoduje ekonomická úroveň států, ale ekonomická úroveň regionů NUTS 2. V České republice bylo po diskusích vytvořeno osm regionů NUTS 2. Tyto regiony NUTS 2 jsou tvořeny jedním až dvěma kraji České republiky. - -

-         Regiony NUTS 3 odpovídají jednotlivým krajům České republiky, dle zákona č. 347/1997 Sb.

-         Regiony NUTS 4 korespondují s okresy

-         Regiony NUTS 5 pak s obcemi České republiky.

- porovnání krajů viz. seminář

 

 

Tato stránka WWW je 16