Kartografie

globus, mapa - měřítko, obsah, generalizace, typy ,využití map; GIS – využití v dnešní společnosti

 

Kartografie-  vědní obor zabývající se tvorbou, reprodukcí a užitím map

Geoid je definován jako plocha, která nejlépe odpovídá nerušené střední hladině světových moří, protažené i pod kontinenty. Tato plocha je ve všech bodech kolmá na směr tíže. Protože geoid je definován jako fyzikální těleso, jeho matematické vyjádření je značně složité. Pro potřeby praktické geodézie, mapování, kartografie je proto nahrazován referenčním elipsoidem, referenční koulí nebo i referenční rovinou.

Glóbus - zmenšený, zjednodušený, 3-rozměrný model zemského povrchu; všechny délky na glóbu jsou zmenšeny v určitém poměru; úhly a tvary a velikosti ploch jsou zachovány
Mapa = zmenšený, zjednodušený, ale rovinný obraz části zemského povrchu nebo jiného vesmírného tělesa; je zkreslena
Již ve starověku; Novověk: Námořní mapy = síla větru, mořské proudy; Od 18. století = vojenské mapování; Josefské mapování; Mapování = triangulační síť; Poslední na začátku 20. století, měřítko 1:25 000; První mapu Čech nakreslil 1516 - Mikuláš Klaudián, první mapu Moravy nakreslil 1569 Pavel Fabricius; Jan Ámos Komenský = nakreslil mapu Moravy - 1626 - využívá kopečkové metody

Měřítko mapy -  udává poměr zmenšené délky ke skutečnosti; číselná nebo grafická; Mapy malého měřítka:     1:1000 000 a výše; Mapy středního měřítka:  1:1000 000 - 1: 200 000

Mapy velkého měřítka:     1: 200 000 - 1:5000; 1: 2500 = plány, speciální mapy (př. stavební činnosti)

Generalizace mapy - = zevšeobecnění obsahu mapy, zjednodušení obsahu; Izolinie: a) vrstevnice – kladné; hloubnice - záporné

Obsah  mapy - = to, co je v mapě; Prvky a) polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zem. povrchu v horizontálním směru; hlavními složkami jsou: vodstvo, pobřežní čáry, dopravní linie, hranice, sídla, vegetace…; znázorňování je provedeno půdorysnými kresbami a smluvenými značkami; b) výškopis – vyjadřuje výškové poměry a tvary reliéfu - 1. výškové body – trigonometrické, nivelační – podkladem pro obsah mapy 2. vrstevnice – spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou; nejrozšířenější vyjádření nerovností krajiny na mapách větších měřítek 3. barevná hypsometrie - znázornění terénu barvami 4. stínování; c) popis mapy – popisuje a vysvětluje ostatní obsah mapy; studiem zeměpisných jmen se zabývá toponomastika 1. zeměpisná jména: místní (obydlená místa) nebo pomístní (neobydlená místa) 2. cizí názvy jsou uváděny: transpozicí (pův. znění), transliterací (přepis do latinky) nebo transkripcí (vžité české názvy)
Grafické symboly - bodovací (město); čárová (silnice); ´možnost vyjádření pohybu

plošné (jezera, pohoří, pole, nížiny)

Druhy map – Astronomické; Zemského povrchu - Podle způsobu vyhotovení: a) přímé měření v terénu = původní mapa, b) odvozená mapa = vzniká zmenšením; Podle měřítka;

Podle obsahu:  a) všeobecně zeměpisné = topografické (nejpodrobnější - památky, cyklotrasy); přehledné (př.ČR); tématické = zaměřené na hospodářství, ner. suroviny

Podle formátu: nástěnné, atlas, obrazové; Podle rozsahu: státu, oblasti, světadílu, zeměkoule;

Podle knihařského zpracování: pevné vazby, kapesní atlas, volně ložené listy; Plastické = tyflografické = pro slepce; dělení podle účelu: a) pro hosp. výstavbu – projekční, plánovací…
b) vědecké c) vojenské d) školní

Práce nutné ke vzniku mapy - Astronomické = zaměření základních bodů vzhledem ke hvězdám; Geodetické = přímé měření v terénu; území se rozdělí na triangulační síť ( vrchol = triangulační bod); nivelační síť = přesné měření nadm. výšek vzhledem k hladině Baltského moře; gravimetrická = změření hodnot tíhového zrychlení jednotlivých bodů

Dálkový průzkum Země - - v současné době přístroje GPS (globální polohový systém) zjišťují polohu bodu; Fotogrametrie = letecké fotografování, zpracovávání fot. snímků bez geodet. měření, snímky se překrývají; Družicové zkoumání Zem. povrchu = 1957 = I. Družice; = družice dosahují do výšky 600 - 1000 km;   = meteorologické = 1000 km;  = Letadlové laboratoře = 5 - 20km;   = sledují se škůdci, pokrývka sněhu, posun ledovců

Kartografická zobrazení - určuje způsob přenosu Zemského povrchu na rovinu mapy

Dělení: Podle zobrazovací plochy:  a) rovinné (azimutální) b) válcové c) kuželové;

Podle polohy zobrazovací plochy (ZP): normální (pólová) = střed ZP na pólu

příčná (transverzální) = ZP dotýká se pólů; obecná = střed kdekoliv jinde než na pólu;

Podle zkreslení (vlastností): stejnoúhlé (konformní) = nedochází ke zkreslení úhlů

délkojevné (ekvidistantní) = nedochází ke zkreslení délek; plochojevné (ekvivalentní) = nedochází ke zkreslení ploch; 

Geografické Informační Systémy - Mnoho informací v našem životě (a to ať jsme jedinec, malá firma nebo nadnárodní koncern) je spojeno s dvěma problémy: většina informací je spojena s geografickým určením místa tyto informace je při narůstajícím množství čím dál tím těžší vyhodnocovat, zpracovávat a třídit; Některé studie ukazují, že téměř 70% informací má společný prvek - geografické určení místa. Lidé se již dlouhou dobu snaží tyto informace pomocí různých nástrojů zvládnout. Po desetiletích výzkumu a všemožných praktických pokusech můžeme říci, že teprve v poslední době, s obrovským nárůstem výkonu počítačů, dochází k hromadnému rozšiřování prostředků pro manipulaci s geografickými informacemi. Jedná se o tzv. systémy GIS (Geografické Informační Systémy), které pomáhají člověku zpracovávat velká množství dat v závislosti na geografickém určení místa. Systémy GIS se tak stávají hlavním a asi zatím jediným zpracovatelem dat, určených v závislosti na zeměpisné poloze.

-         GIS je informační systém, navržený pro práci s daty, která jsou reprezentována prostorovými nebo geografickými souřadnicemi. Je to automatizovaný systém pro sběr dat, jejich uchovávání, třídění, úpravu, analýzu a následné zobrazení.
- GIS poskytuje možnost znázorňovat realitu pomocí uskupení různých mapových vyjádření (např. topografické, geologické, vegetační, hydrometeorologické, katastrální a jiné mapy, letecké či družicové snímky atd.), a v to libovolné kombinaci. Se všemi těmito informacemi lze nadále pracovat při tvorbě analýz, prognóz a modelů různých situací.

-         kde co postavit či vybudovat, kdy co a jak udržovat, jak se projeví určitý zrealizovaný záměr za měsíc, za rok či za 10 let atd.

-         síť supermarketů hledá lokalitu pro svůj nový obchodní dům v závislosti na demografických, socio-ekonomických ukazatelích populace pravděpodobných budoucích zákazníků v navrhované oblasti (příjmové skupiny, věk obyvatelstva, dostupnost, vzdálenost od ostatních center, blízkost jiných atrakcí, dostupnost zásobování apod.)

v oblasti ochrany životního prostředí může být GIS nasazen od jednoduchých aplikací jako pouhá databáze např. stávajícího stavu lesních ploch až po složité aplikace jako modelování eroze půdy při velkých deštích