Pedosféra a biosféra - přírodní oblasti Země

pedogeneze, klasifikace půd; biomy a jejich vazba na složky krajiny; zonalita - šířková pásmovitost a výšková stupňovitost; antropogenní vliv v jednotlivých přírodních zónách

 

Prezentace – Biosféra

Prezentace - Pedosféra

 

Půda – tenká vrstva zemské kůry; vznik – přeměna horniny spolupůsobením vzduchu, sluneční radiace, vody, rostlinstva, živočišstva, bakterií

-         složení – minerální, organická, půdní roztoky, půdní vzduch

-         pevná část ( humus, minerály, stopové prvky….), kapalná část ( vodní pára, led, tekutý stav), plynná část ( půdní vzduch)

- půdotvorné procesy - pedogeneze

Půdní druhy – písčité ( lehké); hlinité ( středně těžké); jílovité (těžké)

                     - textura ( zrnitost)

Půdní typy – znaky ( shodný přísun organických látek; úrodnost; minerální látky….)

-         černozemě; hnědozemě; ilimerizované půdy; podzoly; rendziny; nivní půdy; lesní půdy; nerozvinuté půdy; antropogenní půdy; rašelinné……

-         vertikální a horizontální zonalita půdy

-         barva, reakce, pórovitost půd

-         eroze půdy ( vodní, větrná, atd.)

-         půdní fond – zemědělská a nezemědělská půda

-         funkce pedosféry v krajinné sféře

 Půdotvorné faktory:

Ø      matečná hornina

Ø      klima

Ø      organizmy

Ø      reliéf

Ø      čas

 

matečná hornina

Ø      skalní horniny + jejich zvětraliny (regolit)

Ø      sypké sedimenty (např. říční nebo mořské písky)

Ø      starší půdy

Ø      pasivní půdotvorný faktor - na daném místě se v průběhu času nemění a bez působení ostatních (aktivních) faktorů se z ní nemůže vyvinout půda

 

klima

Ø      přímé působení: a. srážky, b. teplota

Ø      nepřímé působení: prostřednictvím vegetace

Ø      Srážky – intenzita promývání půdy → obsah živin

Ø      Teplota – rychlost rozkladu rostlinného opadu a odumřelých kořenů

 

organizmy

Ø      intenzita biologické aktivity závisí na:

Ø      úživnost matečné horniny

 

klima

Ø      důležitý faktor - bez činnosti organizmů by půdy nemohli vůbec vzniknout

 

reliéf

Ø      pro vývoj půd má největší význam: a. výšková poloha, b. svažitost, c. expozice, d. terénní deprese

Ø      reliéf ovlivňuje provlhčení půdy a její teplotu

 

čas

Ø      různé fyzikální, chemické a biologické procesy vyžadují ke svému uplatnění určité časové rozpětí

 

ČERNOZEMĚ

Název: ruština – čornyj = černý, zemlja = zem, půda

Charakteristika: Tyto půdy se tvoří ve stepních oblastech s kontinentálním klimatem, vyznačujícím se horkým létem a chladnou zimou. Dominantním procesem při vzniku černozemí je akumulace humusu a přeměna organických látek. V období příznivých teplotních a vlhkostních poměrů během léta dochází k rozkladu odumřelých částí rostlin a ke zvýšené mineralizaci.Černozemě mají dobré fyzikální, chemické i biologické vlastnosti. Hydrologický režim se vyznačuje vyrovnanou bilancí mezi srážkami a výparem.

Využití: černozemě jsou většinou zorněny a intenzivně zemědělsky využívány.

Rozšíření: černozemě navazují svým rozšířením na zónu kaštanozemí, vyskytují se zejména v Evropě, Asii a Severní Americe.

 

PODZOLY

Název: ruština – pod = pod, zola = popel

Charakteristika: Tyto půdy se vyskytují zejména pod jehličnatými lesy, vřesovišti a borůvkami, jejichž opad je obtížně rozložitelný. Organické látky se pak hromadí na povrchu půdy v podobě surového humusu, ve kterém se postupně tvoří organické sloučeniny, které z půdních minerálů uvolňují Fe a Al.

Využití: limitujícím faktorem pro využití podzolů je nízký obsah živin, kyselá reakce, malá biologická aktivita – z těchto důvodů jsou to půdy neatraktivní pro zemědělství a většinou jsou pokryty lesními porosty. Po chemické stránce jsou podzoly půdy chudé, což souvisí se silným promýváním profilu a nízkou sorpční kapacitou.

Rozšíření: tyto půdy se vyskytují většinou v mírných a boreálních oblastech severní polokoule, na malých plochách se vyskytují i v tropech. Největší plochy podzolů jsou v Severní Americe, Skandinávii a Rusku.

 

Bisoféra – soubor rostlin a živočichů v krajinné sféře; fytogeografie; zoogeografie

-         vliv ostatních složek krajinné sféry na biosféru

-         bioklimatické pásy – rovníkový pás; tropický pás ( dešťový, suchý) - savany; pouště; subtropický pás ( macchie); Mírný pás – step ( Pusta, prérie, pampa), listnaté ( dub, buk), smíšené ( buk, dub, bříza, lípa, smrk, borovice, jedle), tajga – (jehličnaté – smrk, modřín), tundra ( lišejník, mech, kosodřeviny), arktická ( permafrost)

-         výškové členění biosféry

-         vliv člověka na biosféru

-         ČR – lužní lesy; dubové lesy; bukovo – dubové; dubovo – bukové; bukové; dubovo – jehličnaté; jedlovo – bukové; smrkovo – bukovo – jedlové; smrkové;

             - fauna – stepní ( zajíc, užovka, skřivan, sýkorka); listnatých lesů ( srnec, daněk, liška, prase, ježek, datel, ještěrka); jehličnatých lesů ( veverka, kuna, drozd

 

v     biosféra = složka FG sféry; všechny živé organismy Země (rostliny + živočichové)

v     biogeografie = věda zabývající se rozšířením, vývojem a změnami organismů a jejich společenstev v prostoru a čase; předmět studia: biosféra a zákonitosti její prostorové diferenciace

v     ekologie = věda která studuje vztahy (interakce) mezi organismy a jejich prostředím

v     ekosystém = celek tvořený živými organismy a prostředím ve kterém žijí; organismy jsou v  ekosystému spojeny jednak mezi sebou navzájem a jednak s prostředím toky energie a látek

v     biom = oblast ve které je víceméně uniformní klima, půdy a vegetace; biomy se vymezují na základě charakteru vegetace

Ø      základní typy biomů:

§         les

§         step

§         savana

§         poušť

§         tundra

v     biotop = stanoviště; místo obývané určitým společenstvem organismů; charakterizován abiotickými a biotickými vlastnostmi prostředí

 

Výšková stupňovitost vegetace

Ø      s rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota a rostou srážky → změny vegetace s nadmořskou výškou = výšková stupňovitost

 

Klimatické gradienty a charakter vegetace

Ø      se změnou zeměpisné šířky a délky se mění i klima → změny vegetace se     zeměpisnou šířkou a délkou = horizontální zonalita vegetace (šířková pásmovitost, meridionální pásmovitost)

 

Organismy a voda

Ø      xerofyty = rostliny adaptované na sucho

Ø      oblasti výskytu xerofytů:

Ø      místa s rychlým odtokem vody (např. skalní výchozy, …)

Ø      pouště

Ø      oblasti s výrazně suchou sezónou

Ø      adaptace xerofytů na sucho:

-         brání ztrátě vody z těla

-         vylepšená schopnost vodu získat

-         krátký životní cyklus

Ø      sklerofyty = rostliny s tvrdými, tlustými, kožovitými listy; středomořské klima

Ø      opadavá a vždyzelená vegetace

Ø      suchomilná zvířena = často podobné strategie jako rostliny

 

Organismy a teplota

Ø      teplota jako přímý (optimální teplota, teplotní limity) a nepřímý faktor

Ø      chladnější klima → méně druhů organismů

Ø      studeno-krevní a teplo-krevní živočichové

Ø      rozdílné adaptace studenokrevných a teplokrevných živočichů na chlad a horko

Ø      hybernace

 

Ostatní klimatické faktory

světlo

Ø      jarní efeméry =  byliny lesního podrostu které projdou svým životním cyklem brzy zjara, kdy na stromech ještě chybí listí

Ø      fotoperioda = období denního světla; závislost na zeměpisné šířce a ročním období

vítr

Ø      vlajkové stromy

 

Biom

Vegetační formace

 

Les

Deštný les nízkých šířek

 

 

Monzunový les

 

 

Subtropický vždyzelený les

Listnatý (vavřínový)

 

 

Jehličnatý

 

Listnatý les mírných šířek

 

 

Jehličnatý les

Boreální

 

 

Pobřežní

 

Sklerofytní les

Sklerofytní les

 

 

Sklerofytní řídkolesí

 

 

Sklerofytní křoviny

Savana

Vlhká savana (člověkem podmíněná)

 

 

Savanové řídkolesí (suchá savana)

 

 

Trnitá savana

 

 

Zaplavovaná savana (pantanal)

 

 

Llanos

 

 

Campos

 

Step

Dlouho-stébelnatá step

 

 

Krátko-stébelnatá step

 

Poušť

Polopoušť

 

 

Trnitá polopoušť

 

 

Suchá poušť

 

Tundra

Arktická tundra (keříčková, mechová a lišejníková)

 

 

Horská tundra

 

 

Monzunový les

Klima: střídavě vlhké a suché tropické klima (střídání delší deštivé sezóny se suchou a o něco chladnější sezónou)

Geografické rozšíření: asijské monzunové oblasti – Indie, Myanmar, Thajsko a Kambodža; střední část jižní Afriky; střední a jižní Amerika (lemují deštné lesy)

Charakteristika:

·        stromy shazují listí během období sucha

·        nemají spojitý zápoj stromů → více prosvětlené, lépe vyvinutá spodní patra než v deštném lese

·        stromy nižší než v deštném lese; druhová rozmanitost rovněž menší (cca 30 – 40 druhů dřevin/ha)

Listnatý les středních šířek

Klima: vlhké kontinentální klima

Geografické rozšíření: takřka výhradně na severní polokouli - V  část Severní Ameriky, Z Evropa, V Asie; malá oblast listnatého lesa rovněž v Patagonii

Charakteristika:

·        stromy kompletně shazují listí v zimě

·        silný zástin půdy → synuzie podrostu je poměrně slabě vyvinutá – jarní efeméry

·        druhová skladba: dub, buk, bříza, ořešák, líska, javor, jilm a jasan; listnáče obvykle doprovázeny i některými jehličnany (jedle, smrk)

Fauna: nejoživenější je přízemní vrstva (příznivé vláhové a teplotní podmínky) – největší počet jedinců i druhů = hrabaví živočichové, větší býložraví savci, predátoři, hojná ptačí fauna, málo je omnivorů (medvěd)

Jehličnatý les

Klima: klima boreálního lesa

Geografické rozšíření: oblasti vysokých zeměpisných šířek – široký cirkumpolární pás v Eurasii a  Severní Americe; nejdále k jihu sestupuje v horských oblastech –  v Evropě se jehličnaté lesy vyskytují ve všech pohořích, v Severní Americe sestupují k jihu podél Kordiller

Charakteristika:

·        malá druhová diverzita dřevin – velké plochy se skládají pouze z jednoho nebo dvou druhů stromů

·        boreální lesy Severní Ameriky, Evropy a západní Sibiře jsou tvořeny převážně smrkem a jedlí, ve středu severní Sibiře a ve východní Sibiři modřínem

·        tmavá (smrková) tajga

·        modřínová tajga

·        borová tajga

·        horská tajga

·        na severu přechod do lesotundry

·        pobřežní jehličnatý les: vyskytuje se pouze podél Z pobřeží Severní Ameriky v úzkém pásu od severní Kalifornie po jih Aljašky; klima se vyznačuje silnými orograficky zesílenými srážkami a mírnými teplotami → existence nejhustších jehličnatých lesů na světě  s  největšími stromy světa

Fauna: podobní zástupci živočišného světa v  Severní Americe i v Eurasii –medvěd hnědý, vlk, liška, kuna, norek, rosomák, los, jelen, bobr, v zimě sobi, celá řada ptačích druhů: tetřev hlušec, tetřívek obecný, ořešník kropenatý, jeřábek lesní, v létě tažné druhy

Biom savana

Klima: tropické střídavě vlhké a suché klima; ostře vyhraněné období dešťů a sucha

Geografické rozšíření: často podél oblastí rovníkového deštného lesa; Afrika, Jižní Amerika, v menší míře Indický subkontinent a Z část Madagaskaru

Charakteristika:

·        podstatu savany tvoří rostlinné skupiny s odlišnými ekologickými nároky – dřeviny a traviny

·        přírodní savany – pouze určité klimatické a edafické podmínky (1. půda: kamenitá nebo extrémně chudá na živiny, 2. klima: pouze 300 – 600 mm srážek, 3. stagnující podzemní nebo povrchová voda) – jinak se jedná o antropogenně podmíněnou savanu

·        důležitý faktor ekologie savany = požáry → zvýhodnění trav na úkor dřevin

·        galeriové lesy = lesy vázané na vyšší hladinu podzemní vody podél vodních toků

·        Afrika

Vlhká savana (člověkem podmíněná – mýcení + vypalování lesa)

Savanové řídkolesí (suchá savana)

Trnitá savana

·        Jižní Amerika

Zaplavovaná savana (pantanal)

Llanos

Campos

Fauna: vzhledem k deštným lesům podstatně větší druhová diverzita (hlavně savci); optimální podmínky pro život herbivorů (schopnost rychlého běhu), predátoři, mravenci a termiti, plazi (ještěrky a hadi [jedovatí]), ptáci (běžci a kurovití, letci: supi a orli)

Biom poušť

Klima: suché tropické a subtropické klima, mírné kontinentální klima (střední Asie)

Geografické rozšíření: pás pouští S Afriky a JZ Asie, střední Asie, jižní Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Austrálie

Charakteristika:

·        vysoké letní teploty, velké výkyvy teplot (až 50°C během jednoho dne), silná insolace a malá vlhkost vzduchu

·        rostlinstvo zahrnuje dvě skupiny:

1.      efemerní druhy (therofyty, geofyty)

2.      xerofyty (sukulenty + sklerofyty)

rostliny adaptované na vysoké koncentrace solí v půdě = halofyty

·        dílčí vegetační formace:

Ø      polopoušť

Ø      trnitá polopoušť

Ø      suchá poušť

Fauna: hmyz + různé druhy hmyzožravých netopýrů a ptáků, hlodavci, plazi (ještěrky)

Biom tundra

Klima: oblasti tundrového klimatu.

Geografické rozšíření: převážně na severní polokouli na sever od polární stromové hranice

Charakteristika:

·        chladné klima – nejteplejší měsíc nemá průměrnou teplotu vyšší než 10°C,  krátké vegetační období (2 – 3 měsíce), v létě dlouhá fotoperioda → podporuje fosyntetickou aktivitu

·        trvale zmrzlá půda (permafrost) – v létě taje svrchní vrstva, hlubší partie půdy zůstávají zmrzlé, takže tavná voda se nemůže vsáknout → krajina má v létě bažinatý ráz

·        hromadění surové organické hmoty

·        silné působení mrazu na půdu + silné zimní větry → zakrslé dřeviny (vrby a břízy)

·        vegetační formace tundry:

Ø      arktická tundra (keříčková, mechová a lišejníková tundra)

Ø      horská tundra

Ø      lesotundra

Fauna: diverzita druhů malá, ale velký počet jedinců v populaci; sob, pižmoň severní, zajíc bělák, polární liška (pesec), hranostaj, vlk, lední medvěd, ptáci: sovice sněžná, bělokur sněžný a rousný; adaptace tundry = ptáci i savci získávají v zimě bílé zbarvení; bodavý hmyz (komáři a muchničky)

 

Tato stránka WWW je 6